Tag: autorské právo
Rizika pro providery vyplývající z návrhu nové směrnice EU
Harmonizováním a rozšiřováním legislativy v oblastech informačních technologií se Evropská unie snaží přizpůsobovat rychlým změnám a zároveň zabránit roztříštěnosti vnitřního trhu. V září 2016 přijala Evropská komise návrh směrnice o autorském právu na jednotném digitálním trhu. Návrh směrnice stanoví mimo jiné nová pravidla pro udělování licencí, jakož i pravidla, jejichž cílem je zajistit řádné fungování trhu pro užívání autorských děl a jiných předmětů ochrany.
Směrnice dle všeho však obsahuje i některé problematické aspekty pro poskytovatele služeb informační společnosti (dále jen „Poskytovatel“).
Jedná se například o problematiku tzv. datových úložišť. Do uložiště si uživatel uloží data a následně je může sám užívat nebo šířit. Právní úprava v současné době je postavena na tzv. režimu bezpečného přístavu a v zásadě vylučuje nebo silně omezuje povinnost dohledu nad uživatelským obsahem ze strany Poskytovatele. Konkrétně režim bezpečného přístavu vylučuje odpovědnost Poskytovatele za data či obsah uložený uživatelem za dvou podmínek: (i) Poskytovatel neví o tom, že uložený obsah je protiprávního charakteru, a (ii) Poskytovatel nekontroluje jednání uživatele. Výhodu tohoto režimu Poskytovatel ztrácí, pokud nepřistoupí k odstranění nebo znepřístupnění uživatelského obsahu neprodleně poté, kdy se o protiprávnosti obsahu dozví. Tento systém kontroly tak funguje na zásadě pasivního působení Poskytovatele, který aktivně reaguje jen na důvodné podněty ke kontrole a případně odstranění obsahu.
Návrh směrnice ale počítá s tím, že Poskytovatelé ukládající velké množství chráněného obsahu nahrávaného uživateli a zpřístupňující je veřejnosti, mají aktivně přijmout ve spolupráci s nositeli (autorských) práv opatření, která zajistí fungování dohod s nositeli práv ohledně užití jejich děl nebo zabrání dostupnosti děl a jiných předmětů ochrany. To bude z hlediska Poskytovatelů samozřejmě problematické. Návrh úpravy také umožňuje různou intepretaci. Vláda ČR tak ve svém vyjádření požaduje upřesnění definic, které jsou klíčové pro správnou implementaci tohoto nového evropského práva. Nejasné je například zřejmě vymezení „velkého množství“ děl, pod kterým si lze představit takových děl desítky, stovky, tisíce, atd. Rovněž je ne zcela jasný okruh děl, kterých se má nová regulace týkat. V navrhované podobě by se úprava totiž nejspíše vztahovala i na poskytovatele úložišť pro soukromé fotografie nebo krátká videa, která je možno sdílet s veřejností. To nedává příliš velký smysl. Vláda ČR také projevila obavy o nadměrnou ekonomickou zátěž Poskytovatelů při provádění nově požadované kontroly.
Dalším zádrhelem Návrhu směrnice je nevyjasnění jejího dopadu na současnou úpravu. Pokud by nová úprava měla platit vedle té stávající, kterou nenahrazuje ale jen doplňuje, je částečně neslučitelná se shora popsaným režimem bezpečného přístavu.
Tak rozsáhlá plošná kontrola by byla i v rozporu se současnou judikaturou Soudního dvora EU, která stanoví, že takový systém kontroly by byl v nesouladu s požadavkem zajištění spravedlivé rovnováhy mezi ochranou práva duševního vlastnictví a ochranou svobody podnikání.
Torrenty u Evropského soudního dvora
9.11.2017
Nezařazené
Comments Off on Torrenty u Evropského soudního dvora
Jaroslav Tajbr
The Pirate Bay je online portál, kam uživatelé ukládají specifický typ souborů, tzv. torrenty. Na rozdíl od standardní komunikace klient-server umožňuje torrent při užití vhodného programu vzájemné sdílení obsahu více klientů (uživatelů), který je uložen v jejich počítačích. Tímto způsobem je sdíleno také velké množství obsahu, k jehož šíření nedal autor svolení. Jedná se o filmy, programy, knihy, počítačové hry, a další materiály, podléhající autorskému právu. Dochází tím obvykle k porušování autorských práv a autorům vzniká nelegálním nakládáním s chráněným obsahem újma, často ve značném rozsahu.
Rozsudek Soudního dvora Evropské unie (SDEU) ze dne 14.7.2017 se týká právě této problematiky. Stichting Brein, nadace zastupující zájmy nositelů autorských práv, požadovala po společnostech poskytujících přístup k internetu, Ziggo BV a XS4ALL Internet BV, blokaci doménových jmen a IP adres výše popisované The Pirate Bay. SDEU obdržel předběžnou otázku od nizozemského soudu, zda-li prostřednictvím Pirate Bay dochází ke sdělování autorských děl veřejnosti ve smyslu čl. 3 odst. 1 směrnice 2001/29/EC. Tato směrnice poskytuje zásadní ochranu všem autorským právům.
V rámci předběžné otázky bylo nizozemským soudem konstatováno, že The Pirate Bay:
1) vytváří a udržuje systém, v rámci něhož se uživatelé internetu mezi sebou propojují za účelem sdílení fragmentů děl nacházejících se v jejich vlastních počítačích;
2) provozuje internetovou stránku, z níž mohou uživatelé zpřístupňovat online soubory torrent, které odkazují na fragmenty těchto děl, a
3) indexuje soubory torrent umístěné online na této internetové stránce, a tím, že je kategorizuje tak, že fragmenty těchto děl, na něž odkazují, mohou být nalezeny a uživatelé si tato díla mohou stáhnout (jako celek) do svých počítačů.
Dle SDEU se jednalo o sdělování díle veřejnosti, neboť okolnosti tohoto případu postačují k naplnění ustanovení článku 3 odst 1 směrnice 2001/29 – dílo bylo zpřístupněno veřejnosti takovým způsobem, že osoby, které ji tvoří, mohou mít k tomuto dílu přístup v individuálně zvoleném místě i okamžiku, bez ohledu nato, zda tuto možnost využijí či nikoliv. Tvrzení, že jde o sdělování veřejnosti dále podporuje fakt, že sdílení se týká blíže neurčeného vysokého počtu osob, dle dostupných informací v řádech milionů. Judikát C-466/12 stanovil, že uvedení hypertextového odkazu na chráněné dílo, které je uložené na stránce jiné bez jakéhokoliv omezení přístupu, poskytuje přímý přístup k těmto dílům. The Pirate Bay umožňuje velmi jednoduše přístup k odkazům na chráněná díla. The Pirate Bay je na základě uvedených argumentů vědomým zprostředkovatelem přístupu k dílům chráněným zákonem. Ze strany provozovatelů The Pirate Bay byly prováděny aktivní zásahy do databáze, konkrétně třídění, odstraňování a další filtrace torrentů. Portál navíc umožňuje skrze indexaci torrentů jejich snadné vyhledávání, sdílení a nabízí přehledné řazení dle jejich povahy a dalších kritérií. Díla na této platformě byla zpřístupňována uživateli, ale je zřejmé, že provozovatelé The Pirate Bay o zpřístupnění těchto děl nemohly nevědět – naopak svým jednáním aktivně napomáhali co nejjednoduššímu přístupu k těmto dílům. V neposlední řadě je portál The Pirate Bay díky návštěvnosti zdrojem značných příjmů z prezentované reklamy.
SDEU tedy rozhodl, že se v případě The Pirate Bay jedná o sdělování autorských děl veřejnosti ve smyslu čl. 3 odst. 1 směrnice 2001/29/EC a již takto prováděné samotné odkazování na chráněná díla je nelegální.
autorskéautorské právoCopyrightintellectual propertylawprávoSDEUsoudní dvůr evropské unie