Blog advokátní kanceláře

Blíží se konec rozhodčích doložek ve smlouvách o spotřebitelském úvěru?

Ze smluv o spotřebitelském úvěru by měly zmizet rozhodčí doložky. Sněmovně to doporučil sněmovní výbor, který projednával návrh zákona o spotřebitelském úvěru. Navržená změna by měla být ku prospěchu spotřebitele, protože rozhodčí doložky jsou dle mnohých názorů z řad odborníků stále některými prodejci zneužívány. Je nutno podotknout, že rozhodčí doložky ve smlouvách o spotřebitelském úvěru prošly změnou již před 5 lety. Tehdy vznikla prodejcům povinnost rozhodčí doložku sjednávat na samostatné listině, což mělo zabránit „schování“ rozhodčí doložky v mnohostránkové smlouvě či obchodních podmínkách. Ani tato změna však dle předkladatelů současného návrhu nebyla dostačující.

Dalším důvodem navrhované změny údajně je, že se v praxi často stává, že poskytovatel úvěru sestavuje smlouvu a konkrétního rozhodce do ní přímo stanoví. To často způsobuje pochybnosti o nestrannosti takového rozhodce.

Pokud dojde k zákazu rozhodčích doložek ve smlouvách o spotřebitelském úvěru, znamenalo by to, že všechny spotřebitelské spory ze smluv o úvěry by nadále mohly řešit jen soudy.

Návrh zákona však počítá i s dalšími změnami týkajícími se spotřebitelských úvěrů. Jednou z nich je omezení smluvní pokuty ze 70 procent na 50 procent dlužné částky, nejvýše však částku 200 000 Kč. Další z navrhovaných změn se týká samotného poskytnutí úvěru. Poskytovatel bude muset důkladně prověřit spotřebitelovu schopnost úvěr splácet. Pokud se tak nestane, bude smlouva o úvěru stižena neplatností a spotřebitel nebude povinen platit žádný úrok a již zaplacené úroky dostane zpět. Takto široce pojatá ochrana spotřebitele na úkor smluvní svobody je samozřejmě předmětem kritiky z různých míst. Ať již jde o poskytovatele úvěrů či liberálněji smýšlející politiky a ekonomy.

Návrh zákona zatím nenaráží na významnější překážky a poslanci by o něm definitivně měli rozhodnout do léta tohoto roku.

Ochrana vlastníka ochranné známky vs. ochrana spotřebitele před padělky

Loni v létě český Nejvyšší správní soud rozhodl na podnět České obchodní inspekce ve sporu s prodejcem, který ve své prodejně nabízela padělky oblečení značky Burberry. Pro porušení zákona o ochraně spotřebitele a naplnění jím popisované skutkové podstaty klamavé obchodní praktiky byl prodejci v předešlém správním řízení Českou obchodní inspekcí uložen správní trest, který byl odvolacím správním orgánem potvrzen. Krajský soud, u kterého prodejce správní rozhodnutí napadl, však dal ve správním soudnictví prodejci částečně za pravdu. Prodejce argumentoval především tím, že Česká obchodní inspekce při ukládání sankce neposuzovala především míru poškození spotřebitele, tj. mimo jiné i to, jaké je povědomí spotřebitelů o dané ochranné známce na českém trhu a spíše zohledňovala hledisko ochrany vlastníka značky.

Česká obchodní inspekce výše uvedené rozhodnutí krajského soudu napadla tzv. kasační stížností. Ve své stížnosti zejména namítala, že při posuzování zaměnitelnosti nabízeného zboží se zapsanou ochrannou známkou nelze po úřadu zabývajícím se ochranou spotřebitele požadovat, aby hodnotil i povědomí spotřebitelů o dané ochranné známce na trhu. Nejvyšší správní soud ale dospěl k závěru, že z účelu právní úpravy ochrany spotřebitele vychází nutnost posoudit v konkrétním případě vliv nekalosti obchodní praktiky přímo na spotřebitele. Povědomí spotřebitele o dané ochranné známce je rozhodující. Jinými slovy a zjednodušeně, čím je mezi spotřebiteli značka známější, tím více je její padělek způsobilý je poškodit. Soud se dále vyjádřil k rozdíl mezi obecnou známostí a známostí z úřední činnosti, tedy k tomu, že není dostačující, aby úřad v řízení obecnou známost tvrdil, ale je nutno ji prokázat.  S odkazem na zásadu in dubio pro reo (tedy v případě pochybností je nutno rozhodovat ve prospěch podezřelého) soud obecnou známost značky, která nebyla řádně během řízení před Českou obchodní inspekcí prokázána, nedovodil.

Nejvyšší správní soud se také vyslovil obecněji ve smyslu, že vlastník ochranné známky se má spoléhat při vymáhaní svých práv vůči prodejci padělků především na soukromoprávní prostředky dané mu předpisy na ochranu duševního vlastnictví. Správní trestání sleduje totiž odlišný cíl. Tím není ochrana vlastníka před padělky, ale ochrana spotřebitele. Tyto cíle nejsou vždy zcela totožné a je nutné k nim často dospět odlišnými cestami.01

Jak nalákat filmaře

Novela zákona, která si klade za cíl upravit pravidla podpory filmařům kinematografie z českého státního rozpočtu, byla připravena Ministerstvem kultury České republiky spolu se Státním fondem kinematografie a schválena Poslaneckou Sněmovnou na začátku března tohoto roku. Čeká ji tedy ještě cesta Senátem a poté na stůl prezidenta.

Částka k přerozdělení se zatím odhaduje na 180 – 200 milionů korun (cca. 7 miliónů EUR) ročně. Její skutečná výše bude záležet na výnosech z audiovizuálních poplatků. Podpora bude určena zejména na výrobu českých kinematografických děl a jejich propagaci v zahraničí. Chystaná novela však neupravuje pouze příspěvek na podporu lokálních filmů, ale také by měla přilákat zahraniční filmové produkce.

Toto se jeví jako poměrně vhodné. Rokem 2004 totiž skončila jakási zlatá éra pro tuzemský filmový průmysl a to zejména z důvodu spuštění systému pobídek sousedním Maďarskem. U nás byl systém filmových pobídek jakž takž zprovozněn až v polovině roku 2010. Účinek ale nebyl nijak převratný, protože maďarský systém pobídek je podstatně jednodušší. Do Maďarska se tedy vydalo točit mnoho zahraničních štábů. Na toto se právě zřejmě snaží reagovat tato novela. Počítá se zvýšením celkové sumy pobídek z cca. 500 na 800 milionů korun. Také již nebude nutné, aby filmaři podávali žádosti o podporu na začátku roku, ale budou tak moci činit v  celém jeho průběhu. Nalákat zahraniční filmaře by teoreticky měla i záruka plné úhrady 20 % nákladů utracených v České republice.

Kritici nové úpravy pobídek si kladou především tradiční otázku, zda je vhodné, aby stát deformoval trh dalšími dotacemi. Zastánci naopak tvrdí, že Česká republika v případě dotací nedělá nic jiného, než okolní státy a rezignací na pobídky by ztratila konkurenční výhodu.