Torrenty u Evropského soudního dvora
The Pirate Bay je online portál, kam uživatelé ukládají specifický typ souborů, tzv. torrenty. Na rozdíl od standardní komunikace klient-server umožňuje torrent při užití vhodného programu vzájemné sdílení obsahu více klientů (uživatelů), který je uložen v jejich počítačích. Tímto způsobem je sdíleno také velké množství obsahu, k jehož šíření nedal autor svolení. Jedná se o filmy, programy, knihy, počítačové hry, a další materiály, podléhající autorskému právu. Dochází tím obvykle k porušování autorských práv a autorům vzniká nelegálním nakládáním s chráněným obsahem újma, často ve značném rozsahu.
Rozsudek Soudního dvora Evropské unie (SDEU) ze dne 14.7.2017 se týká právě této problematiky. Stichting Brein, nadace zastupující zájmy nositelů autorských práv, požadovala po společnostech poskytujících přístup k internetu, Ziggo BV a XS4ALL Internet BV, blokaci doménových jmen a IP adres výše popisované The Pirate Bay. SDEU obdržel předběžnou otázku od nizozemského soudu, zda-li prostřednictvím Pirate Bay dochází ke sdělování autorských děl veřejnosti ve smyslu čl. 3 odst. 1 směrnice 2001/29/EC. Tato směrnice poskytuje zásadní ochranu všem autorským právům.
V rámci předběžné otázky bylo nizozemským soudem konstatováno, že The Pirate Bay:
1) vytváří a udržuje systém, v rámci něhož se uživatelé internetu mezi sebou propojují za účelem sdílení fragmentů děl nacházejících se v jejich vlastních počítačích;
2) provozuje internetovou stránku, z níž mohou uživatelé zpřístupňovat online soubory torrent, které odkazují na fragmenty těchto děl, a
3) indexuje soubory torrent umístěné online na této internetové stránce, a tím, že je kategorizuje tak, že fragmenty těchto děl, na něž odkazují, mohou být nalezeny a uživatelé si tato díla mohou stáhnout (jako celek) do svých počítačů.
Dle SDEU se jednalo o sdělování díle veřejnosti, neboť okolnosti tohoto případu postačují k naplnění ustanovení článku 3 odst 1 směrnice 2001/29 – dílo bylo zpřístupněno veřejnosti takovým způsobem, že osoby, které ji tvoří, mohou mít k tomuto dílu přístup v individuálně zvoleném místě i okamžiku, bez ohledu nato, zda tuto možnost využijí či nikoliv. Tvrzení, že jde o sdělování veřejnosti dále podporuje fakt, že sdílení se týká blíže neurčeného vysokého počtu osob, dle dostupných informací v řádech milionů. Judikát C-466/12 stanovil, že uvedení hypertextového odkazu na chráněné dílo, které je uložené na stránce jiné bez jakéhokoliv omezení přístupu, poskytuje přímý přístup k těmto dílům. The Pirate Bay umožňuje velmi jednoduše přístup k odkazům na chráněná díla. The Pirate Bay je na základě uvedených argumentů vědomým zprostředkovatelem přístupu k dílům chráněným zákonem. Ze strany provozovatelů The Pirate Bay byly prováděny aktivní zásahy do databáze, konkrétně třídění, odstraňování a další filtrace torrentů. Portál navíc umožňuje skrze indexaci torrentů jejich snadné vyhledávání, sdílení a nabízí přehledné řazení dle jejich povahy a dalších kritérií. Díla na této platformě byla zpřístupňována uživateli, ale je zřejmé, že provozovatelé The Pirate Bay o zpřístupnění těchto děl nemohly nevědět – naopak svým jednáním aktivně napomáhali co nejjednoduššímu přístupu k těmto dílům. V neposlední řadě je portál The Pirate Bay díky návštěvnosti zdrojem značných příjmů z prezentované reklamy.
SDEU tedy rozhodl, že se v případě The Pirate Bay jedná o sdělování autorských děl veřejnosti ve smyslu čl. 3 odst. 1 směrnice 2001/29/EC a již takto prováděné samotné odkazování na chráněná díla je nelegální.
Duševní vlastnictví: změna v rozhodování o ochranných známkách v Číně
Není žádným překvapením, že čínský trh je v dnešní době pro spoustu podnikatelů lukrativní. Čína není v hledáčku podnikatelů jen za účelem výroby zboží. V čínském prostředí však existuje také několik „háčků“ právního charakteru, které můžou podnikatelům obchody ztížit. Určitá rizika vyplývají z tamního systému registrace ochranných známek a jejich ochrany. Čína využívá tzv. „first-to-file“ systém, který je založený na téměř výlučném principu, že subjekt, který si první ochrannou známku v daném odvětví zaregistruje, se stává jejím vlastníkem. Podobně funguje v našem prostředí například registrace internetových domén. To umožňuje profitovat různým podnikavcům z registrace značek již známých nebo značek s velkým potenciálem. Vlastníkem ochranné známky i světově známých podniků se proto může z různých důvodů stát v Číně v zásadě kdokoliv.
Padělané produkty pak bývají propagované původní reklamou či kopiemi originálních reklam a dokumentů. Dokonce se stává i to, že originálnální produkty jsou na čínském území (například celními orgány) zadrženy, protože právoplatným vlastníkem známky v Číně se stal někdo jiný. Zadržené originální produkty poté mohou být uvolněny například po zaplacení (licenčního) poplatku za užití známky, který určí vlastník známky v Číně. V horším případě může být výrobce nucen se značky na produktu vzdát a podstoupit jeho rozsáhlé přeznačkování (tzv. „re-branding“). Na základě „first-to-file“ systému mají známky zapsané mimo čínský systém v Číně minimální vliv. Z tohoto hlediska se posuzuje jen vysoká místní známost u veřejnosti. Odvolávání se na dobrou víru zatím nebývá příliš úspěšné. To je z našeho pohledu do velké míry absurdní.
Povaha čínštiny a mnohost dialektů a překladů dává další možnosti ke zneužití či blokaci ochranné známky. Příkladem je možno uvést případ společnosti New Balance, která přepis svého názvu do čínštiny užívala bez řádné registrace. Vlastníku registrace přepisu z toho důvodu musela zaplatit za neoprávněné užití ochranné známky a vyhledat pro sebe přepis nový. Naopak výhodou při registraci je, že pokud je již určitá známka blokována, je možné užít jiného překladu či přepisu známky, který blokován není.
Nový vývoj v legislativě a judikatuře Číny v současné době však poukazuje na určitá zlepšení. V roce 2014 byla novelizována zákonná úprava, která nově umožňuje udělit padělatelům pokutu až do výše cca. 450,000 USD (namísto původních 75,000 USD). V soudních rozhodnutích pozorujeme také určitý a posun spojený s úspěchy známých světových značek v soudních síních.
- Společnost „Under Armour“ vysoudila na společnosti „Uncle Martian“ povinnost nahradit škodu ve výši 300,000 USD a zničit napodobené výrobky. Také bylo čínské společnosti zakázáno používat nadále dotčené ochranné známky.
- Michael Jordan vyhrál dlouholetý soudní spor se společností Qiaodan Sports Co, která užívala jeho jména v čínském transkriptu („Qiaodan“). Tuto značku nadále Qiaodan Sports Co používat nemůže, ale stále může užívat fonetický přepis („Chee-ow-dahn“).
- Společnost New Balance bojuje v Číně s více subjekty prodávajícími zboží pod podobným názvem a označením zboží. Tři domácí společnosti jsou dle současného rozhodnutí soudu povinny zaplatit 1,500,000 USD jako náhradu škody. Je to pravděpodobně nejvyšší vysouzená částka ve sporu vedeném zahraničním subjektem.
Obzvláště prvostupňová rozhodnutí týkající se společnosti New Balance značí jistý posun v čínské v rozhodovací praxi. Nicméně stále se nejedná a zcela zásadní posun, neboť podobné rozhodnutí by v západních právních systémech bylo vzhledem ke skutkové podstatě jednoznačné a nepřekvapující.
Některé aspekty plánovaného Jednotného digitálního trhu EU
30.11.2017
Nezařazené
Comments Off on Některé aspekty plánovaného Jednotného digitálního trhu EU
Jaroslav Tajbr
V souvislosti s rozvojem digitálních technologií a zvyšováním míry evropské integrace vznikají i mnohá nová legislativní pravidla i pro oblast evropského digitálního trhu. Evropská komise již delší dobu prezentuje návrhy legislativních kroků a opatření, které mají zajistit vytvoření tzv. evropského Jednotného digitálního trhu. Některé z těchto kroků již byly realizovány, schválení a účinnost dalších je očekávána brzy.
V červnu roku 2017 definitivně došlo ke zrušení poplatků za mobilní roaming, které mnohdy značně znevýhodňovaly využívání služeb mobilních operátorů v zahraničí. V květnu roku 2018 vstupuje v platnost notoricky známe a všudypřítomné nové celoevropské nařízení o ochraně osobních údajů (GDPR). GDPR má samozřejmě zásadní právní dopady i do oblasti internetu a nemálo se dotkne provozovatelů internetových služeb jako jsou e-shopy, poskytovatelé cloudových řešení, online databáze atd. Jiné plány Evropské unie zase směřují k poskytování bezplatného připojení k internetu na veřejných místech.
Jednou z priorit v rámci nové „digitální“ legislativy jsou přeshraniční internetové nákupy. Dle dostupných statistických údajů jen necelých 10% malých a středních podniků v současné době prodává on-line do jiných států v rámci EU. Evropská komise se proto rozhodla zpracovat na změnách, které by měly učinit přeshraniční online nákup a prodej v zemích Evropské unie snadnějším a dostupnějším. Rozvoji obchodu brání mnoho překážek a regulačních bariér. V praxi se například objevuje úplný zákaz prodeje do jiného státu, nemožnost zaplatit platební kartou vydanou v konkrétní zemi, rozdílné ceny v závislosti na místě nákupu nebo ne zcela adekvátní přirážka za dopravné. To přivedlo Evropskou komisi k úvahám o naprosté zrušení tohoto fenoménu, kterému se říká geoblocking. Geoblocking je opatření, které zabraňuje uskutečnění objednávky z jiné země než prodávající povoluje, nebo tuto objednávku umožňuje za často výrazně zhoršených podmínek. Takové opatření je ve své podstatě pro spotřebitele diskriminační. Výsledkem plánované evropské regulace nemá být povinnost pro obchodníky dodávat své zboží do všech zemí Evropské unie, ale umožnit nákup tohoto zboží spotřebiteli z různých států EU za stejných podmínek. Samotné přeshraniční doručování balíků s objednaným zbožím má být levnější, dozor nad cenami za přepravu by měl vykonávat regulační orgán. Upraveny mají být daňové podmínky pro přeshraniční obchod prostřednictvím nově použitelných daňových balíčků.
V neposlední bude pro realizaci jednotného digitálního trhu klíčová moderní infrastruktura a rychlé komunikační sítě. S tím souvisí i nutnost společného postupu v oblasti kybernetické bezpečnosti.
Očekává se, že naplnění těchto cílů a vytvoření silného a funkčního digitálního trhu může ročně navýšit příjmy do hospodářské pokladny EU o 400 miliard euro ročně.
digitální trhevropská komiseevropskéGeoblockinglegislativaprávo