Česká pošta sledovala po dobu jednoho roku své doručovatele pomocí GPS zařízení. K určení vytíženosti okrsků a doručovatelů sledovala celou trasu doručovatele a čas na ní strávený. Následně vyhodnocovala, zda se doručovatel neodchýlil ze své ideální trasy. Za tento projekt si Česká pošta „vysloužila“ od Úřadu pro ochranu osobních údajů (dále jen „ÚOOÚ“) pokutu ve výši 80.000,- Kč (cca. 3.100 EUR). ÚOOÚ považoval tento monitoring za neproporcionální zásah do soukromí zaměstnanců. K dosažení určeného účelu tohoto projektu by podle ÚOOÚ stačilo monitorovat zaměstnance po zásadně kratší období a nebylo nutné monitorovat celou trasu doručovatele, ale např. pouze místa a časy doručení. Proti pokutě se Česká pošta bránila rozkladem k předsedovi ÚOOÚ. Ten rozkladu částečně vyhověl a zmírnil uložené sankce. Česká pošta se s tímto výsledkem však nespokojila a podala proti rozhodnutí ÚOOÚ správní žalobu.
Městský soud v Praze se poté musel vypořádat s argumenty České pošty i ÚOOÚ. ÚOOÚ konstatoval, že v daném případě se o zpracování osobních údajů skutečně jednalo. I když se totiř v danou chvíli nepropojoval údaj ze systému s identifikací konkrétního zaměstnance, tak byl doručovatel poměrně snadno identifikovatelný na základě rozpisu služeb. Česká pošta dále tvrdila, že primárně nezískávala údaje o zaměstnancích a jejich soukromí, ale kontrolovala výkon jejich práce.
Taková kontrola je však podle rozhodnutí soudu možná pouze, pokud nezasáhne nepřiměřeně a neproporciálně do soukromí zaměstnanců. To zde dle soudu dodrženo nebylo, protože monitorovací zařízení nebylo možné vypnout ani při přestávce na oběd apod. Soud však rovněž konstatoval, že existují případy, kdy by výjimečně mohlo být takové zpracování údajů bez dobrovolného souhlasu subjektů povoleno, a to pokud na něj existuje legitimní důvod. Ten však soud v tomto případě neshledal mj. ani v povinnosti zajistit dodržování listovního a poštovního tajemství při činnosti ve veřejném zájmu.
Prvoinstanční soud ve svém rozsudku tedy rozhodl, že monitorování zaměstnanců Českou poštou nesplňuje kritéria účelnosti, nezbytnosti ani proporcionality, a její správní žalobu zamítl. Obecně je tedy třeba nadále vycházet z toho, že intenzivní monitorování pohybu zaměstnanců (či jejich vozidel) může být v některých případech problematické a vždy je třeba takový zásah do soukromí poměřovat principem proporcionality a účelnosti.
GPSpoštaprávosoukromíúdajeúřad pro ochranu osobních údajů
Monitorování zaměstnanců pomocí GPS
21.8.2017
Nezařazené
No Comments
Jaroslav Tajbr
Česká pošta sledovala po dobu jednoho roku své doručovatele pomocí GPS zařízení. K určení vytíženosti okrsků a doručovatelů sledovala celou trasu doručovatele a čas na ní strávený. Následně vyhodnocovala, zda se doručovatel neodchýlil ze své ideální trasy. Za tento projekt si Česká pošta „vysloužila“ od Úřadu pro ochranu osobních údajů (dále jen „ÚOOÚ“) pokutu ve výši 80.000,- Kč (cca. 3.100 EUR). ÚOOÚ považoval tento monitoring za neproporcionální zásah do soukromí zaměstnanců. K dosažení určeného účelu tohoto projektu by podle ÚOOÚ stačilo monitorovat zaměstnance po zásadně kratší období a nebylo nutné monitorovat celou trasu doručovatele, ale např. pouze místa a časy doručení. Proti pokutě se Česká pošta bránila rozkladem k předsedovi ÚOOÚ. Ten rozkladu částečně vyhověl a zmírnil uložené sankce. Česká pošta se s tímto výsledkem však nespokojila a podala proti rozhodnutí ÚOOÚ správní žalobu.
Městský soud v Praze se poté musel vypořádat s argumenty České pošty i ÚOOÚ. ÚOOÚ konstatoval, že v daném případě se o zpracování osobních údajů skutečně jednalo. I když se totiř v danou chvíli nepropojoval údaj ze systému s identifikací konkrétního zaměstnance, tak byl doručovatel poměrně snadno identifikovatelný na základě rozpisu služeb. Česká pošta dále tvrdila, že primárně nezískávala údaje o zaměstnancích a jejich soukromí, ale kontrolovala výkon jejich práce.
Taková kontrola je však podle rozhodnutí soudu možná pouze, pokud nezasáhne nepřiměřeně a neproporciálně do soukromí zaměstnanců. To zde dle soudu dodrženo nebylo, protože monitorovací zařízení nebylo možné vypnout ani při přestávce na oběd apod. Soud však rovněž konstatoval, že existují případy, kdy by výjimečně mohlo být takové zpracování údajů bez dobrovolného souhlasu subjektů povoleno, a to pokud na něj existuje legitimní důvod. Ten však soud v tomto případě neshledal mj. ani v povinnosti zajistit dodržování listovního a poštovního tajemství při činnosti ve veřejném zájmu.
Prvoinstanční soud ve svém rozsudku tedy rozhodl, že monitorování zaměstnanců Českou poštou nesplňuje kritéria účelnosti, nezbytnosti ani proporcionality, a její správní žalobu zamítl. Obecně je tedy třeba nadále vycházet z toho, že intenzivní monitorování pohybu zaměstnanců (či jejich vozidel) může být v některých případech problematické a vždy je třeba takový zásah do soukromí poměřovat principem proporcionality a účelnosti.
GPSpoštaprávosoukromíúdajeúřad pro ochranu osobních údajů