Blog advokátní kanceláře

Strašák GDPR

Nařízení GDPR bylo schváleno 27. 4. 2016 a vstoupí v platnost 25. 5. 2018. Nahradí tak zákon 101/2000 Sb. O ochraně osobních údajů a směrnici EU 95/46/ES o ochraně fyzických osob v souvislosti se zpracováním osobních údajů a o volném pohybu těchto údajů. Za účelem konzistentnosti a jednotnosti pravidel ochrany osobních údajů bylo zvolena forma přímo účinného nařízení. To znamená, že členské státy nemusí transponovat normu do svých právních předpisů.

Deklarovaným cílem nařízení  je co možná největší ochrana práv občanů EU proti neoprávněnému zacházení s jejich daty a osobními údaji. GDPR se dotkne všech společností, fyzických osob či jiných institucí, které zpracovávají data uživatelů.  Je tedy třeba, aby všechny subjekty, kterých se toto nařízení dotkne, zrevidovaly své informační systémy a postupy s nakládání s osobními údaji.

Celé nařízení protíná zásadní důraz na odpovědnost správce za jeho dodržování a nabádá subjekty k přijetí vnitřních opatření, jimiž budou moci toto dodržování jakožto správci prokázat. Především je třeba přizpůsobit vnitřní mechanismy pro zpracovávání údajů tak, aby správce mohl poskytovat subjektům osobních údajů transparentní, snadno dostupné a srozumitelné informace. Vzhledem k této povinnosti je třeba očekávat zvýšenou administrativní zátěž, jelikož správce bude muset například dokumentovat, že zpracovává pouze ta data, která jsou ke konkrétnímu účelu nezbytná.

Nařízení také přináší řadu nových práv subjektům údajů. Primárně budou muset být subjekty o svých právech podrobně informovány. Novinkou je možnost dotčených subjektů vznést námitku proti zpracování svých osobních údajů. V praxi to znamená, že pokud nebude mít správce závažné a prokazatelné důvody pro zachování konkrétních údajů, nebude moci tyto údaje dále zpracovávat. Subjekt by měl dále mít kdykoli přístup k údajům, které jsou o něm shromažďovány. Subjekty údajů mají dále právo na přenositelnost údajů. To zakládá správci povinnost vydat subjektům kopii jejich zpracovávaných údajů ve strojově čitelném formátu, aby je tak subjekty mohly přenést do jiného systému k jejich dalšímu využití. Novinkou je tzv. „právo být zapomenut“. To umožňuje subjektům údajů žádat po správci, aby v případě, že již údaje pro účely, pro které byly shromažďovány, nejsou potřebné, osobní údaje vymazal a zdržel se tak jejich dalšímu uchovávání či šíření.

O všech činnostech zpracování je správce povinen vést záznamy. Tyto záznamy musí být správce kdykoli připraven předložit dozorovému orgánu.

GDPR nepřidává pouze nová práva a povinnosti ale také rozšiřuje definici osobních údajů. Nově sem výslovně spadají i technické parametry jako například e-mailová adresa nebo IP adresa.

Velmi důležitou součástí nařízení je oznamovací povinnost v případě narušení bezpečnosti údajů. Nově musí správce ohlásit únik dat příslušnému regulátorovi a to nejpozději do 72 hodin od okamžiku, kdy se o takové skutečnosti dozvěděl.

Uveřejňování smluv v centrálním registru

V červenci 2016 vstoupí v České republice s největší pravděpodobností v účinnost dlouho připravovaný a velmi diskutovaný zákon o registru smluv. V centrálním online přístupném  registru smluv budou muset být uveřejňovány písemné soukromoprávní smlouvy a smlouvy o poskytnutí dotace či návratné finanční výpomoci, jejichž stranou je některý z veřejnoprávních subjektů v zákoně vyjmenovaných (stát, kraje a obce, státní příspěvková organizace, státní fond, veřejná vysoká škola, státní či národní podnik, zdravotní pojišťovna apod.).

Z povinnosti zveřejnit smlouvy jsou stanoveny některé výjimky. To se týká například situací, kdy hodnota předmětu smlouvy bez DPH je nižší než 50 000 Kč, plnění smlouvy je prováděno převážně mimo území ČR a některých dalších. Dále se povinnost zveřejnění nevztahuje na smlouvy uzavřené s fyzickou osobou nepodnikající (ledaže se jedná o převod vlastnického práva k nemovité věci), technické předlohy, návody a projektovou dokumentaci smlouvy uzavřené na komoditní burze, na regulovaném trhu či v dražbě. Výjimka je stanovena také pro smlouvy, jejichž stranou bude akciová společnost s většinovou účastní státu, jejíž cenné papíry byly přijaty k obchodování na regulovaném trhu (primárně pravděpodobně mířeno na energetický gigant ČEZ) a smlouvy mezi zdravotními pojišťovnami a zdravotnickými zařízeními (ty již jsou uveřejňovány dle zákona o veřejném zdravotním pojištění).

Zveřejňovány také nesmějí být informace, které nelze poskytnout postupem dle zákona o svobodném přístupu k informacím (utajované informace, osobní údaje, obchodní tajemství, informace, které jsou předmětem průmyslového vlastnictví a autorského práva aj.). Takové informace musejí být před zveřejněním smlouvy ze smlouvy vyňaty.

Smlouvy musejí být uveřejněny jako text (pro umožnění fulltextového vyhledávání) a se všemi stanovenými náležitostmi bez zbytečného odkladu, nejpozději však do 30 dní od uzavření smlouvy. Zveřejnit smlouvu může kterákoli ze stran.

Smlouvy, na které se vztahuje zveřejňovací povinnost a které budou uzavřené po 1.7.2017 budou mít potom dokonce odloženou účinnost navázanou na okamžik uveřejnění smlouvy. Všechny povinně uveřejňované smlouvy s výjimkou smluv uzavřených za účelem odvrácení nebo zmírnění bezprostředně hrozící újmy v souvislosti s mimořádnou událostí, nabydou tedy účinnosti nejdříve okamžikem zveřejnění (strany si mohou sjednat okamžik pozdější). Nebude-li smlouva zveřejněna ani do 3 měsíců od jejího uzavření, pozbyde automaticky platnosti.

Zákon o registru smluv nelze dle našeho názoru hodnotit jako dokonalý legislativní akt. Nicméně, i když jsou některá ustanovení zákona sporná a nejasná, přijetí zákona je dle mnoha názorů krokem kupředu na cestě směrem k vyšší transparentnosti české veřejné správy a hospodaření s veřejnými prostředky.

Může být zcela pravdivé tvrzení klamavé?

Český Nejvyšší soud se nedávno vyslovil k problematice, zda pravdivé tvrzení v reklamním spotu může být v rozporu s dobrými mravy soutěže a tudíž považováno za jednání nekalosoutěžní.

Nekalá soutěž je nežádoucím jednáním, které narušuje hospodářskou soutěž. Zákon takové jednání z důvodu ochrany ostatních soutěžitelů i zákazníků zakazuje. Ten, kdo se dostane v hospodářském styku do rozporu s dobrými mravy soutěže jednáním způsobilým přivodit újmu jiným soutěžitelům nebo zákazníkům, jedná nekalosoutěžně. Hodnocení pravdivosti (správnosti) údaje uvedeného soutěžitelem rozhodně nemůže být jediným kritériem posuzování případné rozpornosti takového jednání s dobrými mravy soutěže. Občanský zákoník stejně jako dříve obchodní zákoník u některých skutkových podstat nekalé soutěže dokonce výslovně stanoví, že způsobilost oklamat může mít i údaj sám o sobě správný či pravdivý, může-li uvést v omyl vzhledem k okolnostem a souvislostem za nichž byl učiněn.

Nejvyšší soud tak nedávno zrušil rozsudek městského soudu, který v daném případě při hodnocení souladnosti jednání s dobrými mravy hodnotil pouze pravdivost tvrzení. Společnost dlouhodobě masivně propagující své výrobky v televizi a na internetu s dovětkem u zboží „Výrobky z TV“ se dožadovala u soudu, aby se jiný soutěžitel prodávající téměř identické zboží zdržel používání tohoto dovětku „Výrobky z TV“ u svého zboží, které prodával ve svém internetovém obchodě. Tento soutěžitel své výrobky v televizním vysílání propagoval pouze několika málo spoty (odvysílanými v rámci jednoho měsíce) na méně sledovaném TV kanálu, a to dokonce až po zahájení soudního sporu.

Soud za takového skutkového konstatoval, že je splněna nejen podmínka jednání v hospodářském styku, ale i podmínka rozporu s dobrými mravy soutěže. Takové jednání totiž, přestože je po odvysílání několika spotů pravdivé, má totiž stále prvky klamavé a parazitní. V situaci, kdy jedna společnost provádí masivní televizní kampaň a jiný soutěžitel propaguje výrobky téměř totožných názvů v televizní reklamě nepatrného rozsahu, je zřejmé, že většina zákazníků bude výrobky takového soutěžitele považovat za výrobky společnosti provádějící televizní kampaň. Takový soutěžitel by se pouze „svezl“ na reklamní kampani jiného. Dané jednání naplnilo i třetí podmínku nekalé soutěže, a sice jednalo se o jednání způsobilé přivodit újmu jiným soutěžitelům (např. odlákáním zákazníků společnosti provádějící televizní kampaň).

Pokud by při výše uvedeném skutkovém stavu byla pravdivost označení „Výrobky z TV“ jediným kritériem při posuzování rozporu jednání s dobrými mravy soutěže, ad absurdum by takové označení bylo možné používat i pro výrobky, které byly v TV promítnuty pouze např. v jednom pětivteřinovém spotu. Výše popsané jednání soutěžitele tedy naplnilo všechny znaky nekalé soutěže.