Author: Jaroslav Tajbr
Zpracování biometrických údajů dle GDPR
Dne 25. Května 2018 nabude účinnosti Obecné nařízení o ochraně osobních údajů (General Data Protection Regulation, zkráceně GDPR), které stanoví pravidla shromažďování, zpracování i uchovávání osobních údajů.
Toto nařízení také rozšiřuje definici osobních a citlivých údajů s ohledem na rozvoj informačních a komunikačních technologií. V současné době je část biometrických údajů považována zákonem o ochraně osobních údajů za údaje citlivé. Výkladové stanovisko č. 3/2009 Úřadu pro ochranu osobních údajů pak systémy s biometrickými údaji rozděluje na běžné systémy a na systémy vyžadující zvláštní ochranu.
Dle článku č. 9 GDPR patří biometrické údaje, stejně jako například etnický či rasový původ subjektu do zvláštní kategorie osobních údajů. Zařazení do této kategorie obnáší jejich zvýšenou ochranu i důraz na větší zabezpečení při nakládání s nimi. Významným hlediskem je také stanovení zvláštních právních důvodů pro jejich zpracování. Jinak se totiž jejich zpracování obecně zakazuje. Mezi takové výjimky patří například situace, kdy subjekt údajů udělil výslovný souhlas se zpracováním nebo zpracování je nezbytné pro ochranu veřejného zájmu. Členské státy pak mohou dle GDPR zachovat nebo zavést další podmínky či omezení.
S účinností GDPR dojde k nahrazení příslušného ustanovení zákona o ochraně osobních údajů i výkladového stanoviska Úřadu na ochranu osobních údajů. V průběhu kontrol, které budou pravděpodobně probíhat v následujícím období ohledně zpracování osobních údajů již bude zřejmě reflektována úprava dle GDPR a na základě výsledků kontrol má Úřad zveřejní nové výkladové stanovisko v této věci.
Některé významné změny dle novely autorského zákona
Na jaře 2017 nabyla účinnosti novela českého autorského zákona přinášející řadu v oblasti kolektivní správy, ale i změny týkající se zásadního rozšíření stávajících či vzniku nových tzv. zákonných licencí.
Primárním cílem této novely je provést do českého právního řádu směrnici Evropského parlamentu o kolektivní správě autorského práva a zavést tak v této oblasti přísnější a transparentnější pravidla. Novela tak například zpřísňuje a upřesňuje požadavky na výkon činnosti kolektivního správce, upravuje výši odměn i právní formu takového správce.
Mezi další významné změny, které tento zákon přináší patří také rozšíření licence k architektonickým dílům. Nově se bude tato licence vztahovat i na architektonická díla vyjádřená výkresem nebo plánem, a dochází tak k jejímu značnému rozšíření, jelikož původní zákonná licence se vztahovala pouze k již realizovaným stavbám. Další významnou novinkou je, že souhlas zaměstnance s převodem výkonu majetkového práva autorského se považuje za neodvolatelný, i s ohledem na všechna další případná postoupení.
Významným krokem k větší umělecké svobodě je pak uvedení zcela nové zákonné licence pro karikaturu a parodii v § 38g autorského zákona, která zavádí, že do práva autorského nezasahuje ten, kdo užije dílo pro účely karikatury nebo parodie. Tato licence vyplývá z tzv. informační směrnice (směrnice číslo 2001/29/ES) a v řadě států Evropské unie platila již dříve. Při výkladu pojmu karikatura či parodie je nutné vycházet z obecného chápání tohoto pojmu a z judikatury. Na základě těchto pramenů lze dovodit, že o parodii se jedná, když dílo připomíná již existující dílo, avšak se od něj zřetelně liší a je komické či ironické. Opět, jako u jiných zákonných licencí nesmí být užití díla pro karikaturu či parodii v rozporu s běžným užitím díla a nesmí dojít k nepřiměřenému zásahu do zájmů autora.
Rozhodnutí SDEU ve věci Hummel Holding vs. Nike jako základ pro forum shopping
16.8.2017
Nezařazené
Comments Off on Rozhodnutí SDEU ve věci Hummel Holding vs. Nike jako základ pro forum shopping
Jaroslav Tajbr
Svým nedávným rozsudkem týkajícím se článku 97 nařízení Rady EU o ochranných známkách (který zakotvuje primárně příslušnost soudů členského státu, na jehož území má žalovaný bydliště či pobočku), rozhodl SDEU ve prospěch širšího výkladu, jež by v budoucnu mohl umožnit rozšíření prostoru pro tzv. forum shopping. Pojmem forum shopping se zjednodušeně rozumí situace, kdy je možné podat žalobu ve více státech a žalobce si volí takovou jurisdikci, která je pro něj potenciálně nejvýhodnější, ať již s ohledem na hmotněprávní či procesněprávní aspekty. Tento systém však občas svádí ke zneužívání.
Společnost Hummel Holding A/S, dánský výrobce sportovního zboží a oblečení, podala žalobu pro porušení ochranné známky proti společnosti Nike Inc., sídlící v USA, a její nizozemské dceřiné společnosti Nike Retail BV u (německého) zemského soudu v Düsseldorfu. Důvodem žaloby bylo tvrzení Hummel Holding, že některé z výrobků společnosti Nike porušily ochranné známky žalobkyně, přičemž k většině porušení došlo v Německu. Německá dceřiná společnost společnosti Nike, Nike Deutschland GmbH, však účastníkem řízení vůbec nebyla, protože tato entita nedodává zboží konečným zákazníkům, nýbrž pouze podporuje mateřskou společnost při propagaci a realizaci smluv.
Žalobou se žalobkyně domáhala zákazu dovozu a vývozu vůči společnosti Nike Inc. na území EU a vůči společnost Nike Retail BV na území Německa. Krajský soud však žalobu ve věci samé zamítl a odvolací soud pak následně položil SDEU předběžnou otázku ve znění:
„Za jakých okolností musí být právně samostatná a v unijním členském státě sídlící vnukovská společnost podniku, který sám nemá v Evropské unii sídlo, považována za ´pobočku´ tohoto podniku ve smyslu čl. 97 nařízení?“
Soudní dvůr Evropské unie v dané věci rozhodl, že místo usazení by mělo být interpretováno široce, a sice v tom smyslu, že společnost se sídlem v členském státě, která je dceřinou společností podniku, jež nemá sídlo v EU, představuje pobočku takového podniku v případě splnění následujících dvou předpokladů. Dceřiná společnost musí být provozním centrem provozujícím obchodní činnost se skutečnou a stabilní přítomností a současně takové centrum musí navenek dlouhodobě vystupovat jako detašované pracoviště svého mateřského podniku. Jelikož v projednávaném případě byly obě podmínky naplněny, společnost Nike může být žalována v Německu, ačkoliv její německá dceřiná společnost není účastníkem řízení.