Blog advokátní kanceláře

Právní výzvy, které přináší Průmysl 4.0

Svět stojí zřejmě na pokraji další, v pořadí již čtvrté, průmyslové revoluce. Internet věcí a služeb, kyber-fyzikální systémy, propojující reálný a virtuální svět a digitální ekonomika, která umožní přesunutí mnoha tradičních aktivit na internet, již dávno nejsou popsány jen ve sci-fi knihách, ale jsou aktuálními a často diskutovanými prostředky, které nejspíš zásadně změní (nejen) průmysl.

Tato „digitální“ revoluce s sebou ovšem nutně bude muset přinést také revoluci v právní úpravě mnoha odvětví. Právo není bohužel ani zdaleka tak flexibilní jako průmysl a právní úprava pro jednotlivé instituty je často přijímána až poté, co jsou dané instituty v průmyslu již dávno zavedeny. Mnohdy je ovšem přijímána až se značným zpožděním, příkladem může být přijetí českého zákona o některých službách informační společnosti upravujícího odpovědnost poskytovatelů volného prostoru na internetu v roce 2004, tedy zhruba dekádu poté, co začal být internet hojně využíván veřejností.

Existující právní úprava by se jen stěží dokázala vypořádat s otázkami, které využití nových technologií přinese. Bude potřeba přijmout adekvátní regulační opatření pro používání nových technologií, přizpůsobit právní předpisy v oblasti normalizace, zkušebnictví, práv duševního vlastnictví, revidovat technické normy. Změny se ale nevyhnou ani obecné soukromoprávní úpravě. Proces kontraktace, odpovědnost za chyby „inteligentních“ věcí a další oblasti budou muset být adekvátně přizpůsobeny. Stále více bude vynikat právní úprava ochrany dat a osobních údajů a právní úprava informačních technologií, přičemž obě oblasti již v nedávné době prošly významným rozvojem. S postupnou změnou pracovního trhu (vymizení nejméně kvalifikované pracovní síly) budou muset být v neposlední řadě přehodnocena také východiska pracovněprávní úpravy a právní úpravy sociálního zabezpečení.

Čtvrtá průmyslová revoluce s sebou přinese zvýšení efektivity a pružnosti průmyslu, již nyní by bylo ovšem dobré se zamyslet nad otázkami týkajícími se přizpůsobení právní úpravy Průmyslu 4.0. Jinak hrozí, že nám „ujede digitální vlak“.

Ochranná známka Evropské unie

V prosinci minulého roku byla Evropským parlamentem a Radou EU schválena dvě nařízení a jedna směrnice, týkající se nové evropské právní úpravy ochranných známek. Dlouho diskutované a očekávané změny znamenají modernizaci evropského systému ochranných známek.

Jak je patrné již z názvu článku, ochranná známka společenství se nově nebude označovat známkou Společenství, ale ochrannou známka Evropské unie. To se týká nejen nově přihlášených ochranných známek, ale též známek již zapsaných (známky byly přejmenovány automaticky). Přejmenován byl i Úřad pro harmonizaci na vnitřním trhu („OHIM“), který se nyní bude označovat jako Úřad Evropské unie pro duševní vlastnictví („EUIPO“).

Přihlášky ochranných známek již nebude nadále možné podávat prostřednictvím národních úřadů ochrany duševního vlastnictví, ale pouze přímo úřadu ve španělském Alicante. Za přihlášku ochranné známky na jednu třídu zboží se nově zaplatí poplatek ve výši 850 EUR (1 000 EUR v případě, že přihláška nebyla podána elektronicky), za druhou třídu poplatek 50 EUR a za třetí a každou další třídu poplatek 150 EUR. To ve srovnání s dřívější úpravou znamená mírné zvýšení poplatků, s výjimkou případu, kdy přihlašovatel žádá o zápis pouze jedné třídy. Výrazné snížení poplatků nastalo ovšem u obnovení ochranné známky, kde jsou nově poplatky stejné jako poplatky za přihlášení ochranné známky. Sníženy byly také poplatky za podání námitek (320 EUR), výmaz ochranné známky (630 EUR) a odvolání (720 EUR).

Přihláška ochranné známky může být zamítnuta buď z absolutních nebo z relativních překážek zápisné způsobilosti, přičemž obě skupiny byly mírně rozšířeny a zpřesněny. Absolutní překážkou je například nedostatečná rozlišovací způsobilost označení, vytvoření známky výlučně označeními či údaji, které mohou sloužit v obchodě k označení druhu, jakosti, množství, zeměpisného původu či jiných vlastností nebo vytvoření známky výlučně označeními či údaji, které jsou obvyklé v běžném jazyce některého členského státu. Absolutní překážky se nově vztahují i na funkční znaky ochranné známky (např. barva, zvuk) a je zrušena možnost přihlašovatele, aby využil možnost tzv. „disclaimeru“ (vzdání se práv k některým prvkům ochranné známky, které nemají dostatečné rozlišovací schopnosti). V případě zamítnutí přihlášky kvůli absolutním překážkám, může úřad ze své vlastní iniciativy („ex offo“) znovu otevřít posouzení přihlášky. Relativní překážky zkoumá úřad na základě námitek ve sporném řízení mezi přihlašovatelem a namítajícím.

Úřad již automaticky neprovádí rešerše toho, zda v databázi nejsou podobné ochranné známky. Pokud si přihlašovatel ochranné známky provedení rešerše u úřadu nezaplatí, musí si průzkum kolizních označení hlídat sám.

Právní úprava kodifikuje dosavadní praxi ohledně vyznačení jednotlivých tříd výrobků a služeb („platí to, co je vidět“ tj. název obecných termínů z názvů tříd Niceského třídění zahrnuje pouze výrobky nebo služby, které jsou jednoznačně obsaženy v doslovném významu daného názvu), která byla dosud dodržována na základě rozsudku Soudního dvora EU z roku 2012. Tato praxe se rozšíří i na ochranné známky přihlašované před vynesením daného rozsudku (tedy před 22. červnem 2012), které jsou zapsány ohledně celého názvu třídy Niceského třídění. Majitelé takových ochranných známek mohou do 24.9.2016 podat prohlášení o tom, že jejich záměrem bylo požádat o ochranu výrobků či služeb nad rámec těch, které jsou zahrnuty v doslovném významu názvu této třídy.

Výše uvedené změny vstoupily v účinnost koncem března letošního roku. Nová právní úprava obsahuje také další změny, které vstoupí v účinnost až v září 2017. Bude například vypuštěn požadavek grafického vyobrazení ochranné známky, což otevírá možnosti pro registraci známek, jako jsou například zvuky, vůně či chutě. Registrovaná ochranná známka ovšem bude muset nadále být způsobilá rozlišit výrobky či služby od jiných a bude ji muset být možné vyjádřit v rejstříku ochranných známek způsobem, který jasně a přesně umožňuje určit předmět ochrany (což právě u vůně či chuti může být obtížné).

Od září příštího roku bude také možné si zaregistrovat tzv. Certifikační ochrannou známku Evropské unie. Certifikační instituce nebo organizace bude moci povolit zúčastněným stranám v rámci certifikačního systému užívat ochrannou známku jako označení pro výrobky nebo služby, které splňují certifikační požadavky (v ČR funguje jako certifikační ochranná známka např. KLASA).

Nová právní úprava si klade za cíl především zefektivnění řízení a zvýšení právní jistoty. Rovněž by měla přinést levnější, rychlejší a spolehlivější zápis ochranných známek v rámci EU a zlepšení podmínek pro inovace a pro ochranu označení zboží proti padělatelům při tranzitu zboží přes území EU. Zda byly tyto cíle naplněny, ukáže až, jako vždy, praxe.