Svým nedávným rozsudkem týkajícím se článku 97 nařízení Rady EU o ochranných známkách (který zakotvuje primárně příslušnost soudů členského státu, na jehož území má žalovaný bydliště či pobočku), rozhodl SDEU ve prospěch širšího výkladu, jež by v budoucnu mohl umožnit rozšíření prostoru pro tzv. forum shopping. Pojmem forum shopping se zjednodušeně rozumí situace, kdy je možné podat žalobu ve více státech a žalobce si volí takovou jurisdikci, která je pro něj potenciálně nejvýhodnější, ať již s ohledem na hmotněprávní či procesněprávní aspekty. Tento systém však občas svádí ke zneužívání.
Společnost Hummel Holding A/S, dánský výrobce sportovního zboží a oblečení, podala žalobu pro porušení ochranné známky proti společnosti Nike Inc., sídlící v USA, a její nizozemské dceřiné společnosti Nike Retail BV u (německého) zemského soudu v Düsseldorfu. Důvodem žaloby bylo tvrzení Hummel Holding, že některé z výrobků společnosti Nike porušily ochranné známky žalobkyně, přičemž k většině porušení došlo v Německu. Německá dceřiná společnost společnosti Nike, Nike Deutschland GmbH, však účastníkem řízení vůbec nebyla, protože tato entita nedodává zboží konečným zákazníkům, nýbrž pouze podporuje mateřskou společnost při propagaci a realizaci smluv.
Žalobou se žalobkyně domáhala zákazu dovozu a vývozu vůči společnosti Nike Inc. na území EU a vůči společnost Nike Retail BV na území Německa. Krajský soud však žalobu ve věci samé zamítl a odvolací soud pak následně položil SDEU předběžnou otázku ve znění:
„Za jakých okolností musí být právně samostatná a v unijním členském státě sídlící vnukovská společnost podniku, který sám nemá v Evropské unii sídlo, považována za ´pobočku´ tohoto podniku ve smyslu čl. 97 nařízení?“
Soudní dvůr Evropské unie v dané věci rozhodl, že místo usazení by mělo být interpretováno široce, a sice v tom smyslu, že společnost se sídlem v členském státě, která je dceřinou společností podniku, jež nemá sídlo v EU, představuje pobočku takového podniku v případě splnění následujících dvou předpokladů. Dceřiná společnost musí být provozním centrem provozujícím obchodní činnost se skutečnou a stabilní přítomností a současně takové centrum musí navenek dlouhodobě vystupovat jako detašované pracoviště svého mateřského podniku. Jelikož v projednávaném případě byly obě podmínky naplněny, společnost Nike může být žalována v Německu, ačkoliv její německá dceřiná společnost není účastníkem řízení.
Rozhodnutí SDEU ve věci Hummel Holding vs. Nike jako základ pro forum shopping
16.8.2017
Nezařazené
Comments Off on Rozhodnutí SDEU ve věci Hummel Holding vs. Nike jako základ pro forum shopping
Jaroslav Tajbr
Svým nedávným rozsudkem týkajícím se článku 97 nařízení Rady EU o ochranných známkách (který zakotvuje primárně příslušnost soudů členského státu, na jehož území má žalovaný bydliště či pobočku), rozhodl SDEU ve prospěch širšího výkladu, jež by v budoucnu mohl umožnit rozšíření prostoru pro tzv. forum shopping. Pojmem forum shopping se zjednodušeně rozumí situace, kdy je možné podat žalobu ve více státech a žalobce si volí takovou jurisdikci, která je pro něj potenciálně nejvýhodnější, ať již s ohledem na hmotněprávní či procesněprávní aspekty. Tento systém však občas svádí ke zneužívání.
Společnost Hummel Holding A/S, dánský výrobce sportovního zboží a oblečení, podala žalobu pro porušení ochranné známky proti společnosti Nike Inc., sídlící v USA, a její nizozemské dceřiné společnosti Nike Retail BV u (německého) zemského soudu v Düsseldorfu. Důvodem žaloby bylo tvrzení Hummel Holding, že některé z výrobků společnosti Nike porušily ochranné známky žalobkyně, přičemž k většině porušení došlo v Německu. Německá dceřiná společnost společnosti Nike, Nike Deutschland GmbH, však účastníkem řízení vůbec nebyla, protože tato entita nedodává zboží konečným zákazníkům, nýbrž pouze podporuje mateřskou společnost při propagaci a realizaci smluv.
Žalobou se žalobkyně domáhala zákazu dovozu a vývozu vůči společnosti Nike Inc. na území EU a vůči společnost Nike Retail BV na území Německa. Krajský soud však žalobu ve věci samé zamítl a odvolací soud pak následně položil SDEU předběžnou otázku ve znění:
„Za jakých okolností musí být právně samostatná a v unijním členském státě sídlící vnukovská společnost podniku, který sám nemá v Evropské unii sídlo, považována za ´pobočku´ tohoto podniku ve smyslu čl. 97 nařízení?“
Soudní dvůr Evropské unie v dané věci rozhodl, že místo usazení by mělo být interpretováno široce, a sice v tom smyslu, že společnost se sídlem v členském státě, která je dceřinou společností podniku, jež nemá sídlo v EU, představuje pobočku takového podniku v případě splnění následujících dvou předpokladů. Dceřiná společnost musí být provozním centrem provozujícím obchodní činnost se skutečnou a stabilní přítomností a současně takové centrum musí navenek dlouhodobě vystupovat jako detašované pracoviště svého mateřského podniku. Jelikož v projednávaném případě byly obě podmínky naplněny, společnost Nike může být žalována v Německu, ačkoliv její německá dceřiná společnost není účastníkem řízení.