Trestní senát krajského soudu v Rize řešil případ, ve kterém se jednalo o nezákonný prodej předmětů chráněných autorským právem v organizované skupině, dále také o neoprávněné užívání ochranné známky jiné osoby a o výkon neregistrované podnikatelské činnosti z důvodu prodeje použitých rozmnoženin počítačových programů, jež byly zaznamenány na nepůvodních nosičích. Pánové Aleksandr Ranks a Jurijs Vasiļevičs konkrétně prodávali na online tržišti nemalé množství kopií Microsoft Windows a Microsoft Office. V souvislosti s tímto případem podal státní zástupce úřadu pro stíhání finančních a hospodářských trestných činů v Lotyšsku předběžné otázky Soudnímu dvoru Evropské unie.
Předběžné otázky byly následující:
1) Může se osoba, která nabyla ‚použitý‘ počítačový program s licencí [zaznamenaný] na disku, který není původní, jenž je funkční a žádný jiný uživatel jej neužívá dovolávat vyčerpání práva na rozšiřování exempláře (rozmnoženiny) tohoto počítačového programu, který první kupující nabyl od nositele práv s původním diskem, [byl-li] tento disk poškozen a pokud první nabyvatel svůj exemplář (rozmnoženinu) počítačového programu smazal nebo jej již nepoužívá?
2) Je-li odpověď na první otázku kladná, má tedy osoba, která se může dovolávat vyčerpání práva na rozšiřování exempláře (rozmnoženiny) počítačového programu, právo dále prodat tento počítačový program na disku, který není původním diskem, třetí osobě?.
Nejprve upozornil, že v době ukončení trestné činnosti byla účinná směrnice 91/250 a nikoliv směrnice 2009/24, která tu předešlou článkem 10 ruší. SDEU tedy vykládá ustanovení směrnice 91/250, která jsou obdobná u směrnice 2009/24.
Soudní dvůr shledal předběžné otázky přípustnými. Dále se již tedy zabýval věcí samou, která se týká především tzv. vyčerpání práva na rozšiřování u předmětů chráněných autorským právem. Vyčerpání práva na rozšiřování nastává obecně prvním prodejem nebo svolením nositele práv. Soudní dvůr stanovil, že prvním prodejem se rozumí uvedení první rozmnoženiny na evropský trhu k neomezenému užívání. Prodej jako takový je zde třeba vykládat široce. Definice zde tedy bude zahrnovat veškeré formy uvádění rozmnoženiny na trh v Evropské unii, které se vyznačují poskytnutím užívacího práva na neomezenou dobu za úplatu, která slouží jako odměna nositeli práv. Nesporně i dle rozhodovací praxe Soudního dvora (například případ C-128/11) tedy může nabyvatel tuto rozmnoženinu společně s licencí dále prodávat bez souhlasu nositele práv. Je třeba však dbát na to, aby rozmnoženiny původního nabyvatele v momentě prodeje byly pro něj nadále neuživatelné.
Nabyvatel má také právo pořídit pro osobní užívání rozmnoženiny další. A to za předpokladu, že je oprávněným uživatelem neomezené licence a pořízení této rozmnoženiny je nezbytné pro užívání programu. Takovou rozmnoženinu je možné pořídit i v situaci, kdy je tomu smluvně bráněno (např. v licenční smlouvě či obchodních podmínkách distributora počítačového programu). Smluvní ustanovení tohoto charakteru jsou neplatná. Jelikož je tato další (záložní) rozmnoženina určena pro osobní užívání, není ji možné bez souhlasu nositele práv dále prodávat.
Závěry, které lze učinit, jsou tedy ve zkratce následující. Zakoupením disku s počítačovým programem je vyčerpáno právo nositele na rozšiřování a umožňuje nabyvateli dále tento disk prodávat. Pokud je tento disk ztracen nebo poničen, je možné si pro osobní užívání pořídit rozmnoženinu další (za splnění podmínek oprávněného uživatele a nezbytnosti rozmnožení). Tuto rozmnoženinu (na neoriginálním disku) však není možné dále legálně prodat bez souhlasu nositele práv.
Soudní dvůr Evropské unie k právní ochraně počítačových programů
31.1.2017
Nezařazené
Comments Off on Soudní dvůr Evropské unie k právní ochraně počítačových programů
Jaroslav Tajbr
Trestní senát krajského soudu v Rize řešil případ, ve kterém se jednalo o nezákonný prodej předmětů chráněných autorským právem v organizované skupině, dále také o neoprávněné užívání ochranné známky jiné osoby a o výkon neregistrované podnikatelské činnosti z důvodu prodeje použitých rozmnoženin počítačových programů, jež byly zaznamenány na nepůvodních nosičích. Pánové Aleksandr Ranks a Jurijs Vasiļevičs konkrétně prodávali na online tržišti nemalé množství kopií Microsoft Windows a Microsoft Office. V souvislosti s tímto případem podal státní zástupce úřadu pro stíhání finančních a hospodářských trestných činů v Lotyšsku předběžné otázky Soudnímu dvoru Evropské unie.
Předběžné otázky byly následující:
1) Může se osoba, která nabyla ‚použitý‘ počítačový program s licencí [zaznamenaný] na disku, který není původní, jenž je funkční a žádný jiný uživatel jej neužívá dovolávat vyčerpání práva na rozšiřování exempláře (rozmnoženiny) tohoto počítačového programu, který první kupující nabyl od nositele práv s původním diskem, [byl-li] tento disk poškozen a pokud první nabyvatel svůj exemplář (rozmnoženinu) počítačového programu smazal nebo jej již nepoužívá?
2) Je-li odpověď na první otázku kladná, má tedy osoba, která se může dovolávat vyčerpání práva na rozšiřování exempláře (rozmnoženiny) počítačového programu, právo dále prodat tento počítačový program na disku, který není původním diskem, třetí osobě?.
Nejprve upozornil, že v době ukončení trestné činnosti byla účinná směrnice 91/250 a nikoliv směrnice 2009/24, která tu předešlou článkem 10 ruší. SDEU tedy vykládá ustanovení směrnice 91/250, která jsou obdobná u směrnice 2009/24.
Soudní dvůr shledal předběžné otázky přípustnými. Dále se již tedy zabýval věcí samou, která se týká především tzv. vyčerpání práva na rozšiřování u předmětů chráněných autorským právem. Vyčerpání práva na rozšiřování nastává obecně prvním prodejem nebo svolením nositele práv. Soudní dvůr stanovil, že prvním prodejem se rozumí uvedení první rozmnoženiny na evropský trhu k neomezenému užívání. Prodej jako takový je zde třeba vykládat široce. Definice zde tedy bude zahrnovat veškeré formy uvádění rozmnoženiny na trh v Evropské unii, které se vyznačují poskytnutím užívacího práva na neomezenou dobu za úplatu, která slouží jako odměna nositeli práv. Nesporně i dle rozhodovací praxe Soudního dvora (například případ C-128/11) tedy může nabyvatel tuto rozmnoženinu společně s licencí dále prodávat bez souhlasu nositele práv. Je třeba však dbát na to, aby rozmnoženiny původního nabyvatele v momentě prodeje byly pro něj nadále neuživatelné.
Nabyvatel má také právo pořídit pro osobní užívání rozmnoženiny další. A to za předpokladu, že je oprávněným uživatelem neomezené licence a pořízení této rozmnoženiny je nezbytné pro užívání programu. Takovou rozmnoženinu je možné pořídit i v situaci, kdy je tomu smluvně bráněno (např. v licenční smlouvě či obchodních podmínkách distributora počítačového programu). Smluvní ustanovení tohoto charakteru jsou neplatná. Jelikož je tato další (záložní) rozmnoženina určena pro osobní užívání, není ji možné bez souhlasu nositele práv dále prodávat.
Závěry, které lze učinit, jsou tedy ve zkratce následující. Zakoupením disku s počítačovým programem je vyčerpáno právo nositele na rozšiřování a umožňuje nabyvateli dále tento disk prodávat. Pokud je tento disk ztracen nebo poničen, je možné si pro osobní užívání pořídit rozmnoženinu další (za splnění podmínek oprávněného uživatele a nezbytnosti rozmnožení). Tuto rozmnoženinu (na neoriginálním disku) však není možné dále legálně prodat bez souhlasu nositele práv.