Z nedávného rozsudku Soudního dvora EU vyplývá, že dynamická IP adresa bude ve většině případů považována za osobní údaj. Příslušnou kauzu odstartovala to žaloba německého občana Patricka Breyera, který se domáhal u německých soudů, aby Německo přestalo uchovávat jeho IP adresy, které byly získány během jeho „surfování“ po internetových stránkách německých orgánů. Protože však v této souvislosti neexistuje jednotný výklad práva EU, německé soudy byly ale nuceny přerušit řízení a položily předběžnou otázku Soudnímu dvoru EU.
Rozsudkem ze dne 19. 10.2016 Soudní dvůr odpověděl, že dynamická IP adresa, kterou provozovatel internetových stránek (v tomto případě německé orgány) uchovává v souvislosti s přístupem osoby na jeho internetovou stránku, která je veřejně přístupná, představuje pro provozovatele osobní údaj. Ale je tomu tak pouze v případě, kdy má provozovatel k dispozici právní prostředky, které by mu umožnily nechat návštěvníka internetové stránky identifikovat na základě dalších informací, které má v držení například poskytovatel internetového připojení. Soudní dvůr také dodal, že takové právní prostředky v Německu existují a to nejen díky poskytovateli internetového připojení ale také například v podobě orgánů státní správy řešící kybernetické útoky. V této souvislosti také Soudní dvůr také připomněl, že zpracovávání osobních údajů je dle unijního práva zákonné jen tehdy, je-li nezbytné pro naplnění oprávněných zájmů správce, kterému jsou údaje sdělovány a to také pouze za podmínky, že nepřevyšují zájem nebo základní svobody subjektu údajů.
Do budoucna tedy ti, kdo ukládají IP adresy uživatelů budou s největší pravděpodobností muset s těmito daty leckdy zacházet jako s osobním údajem. To pro Českou republiku znamená mimo jiné znamená dodržovat ve vztahu k těmto údajům všechny povinnosti dané zákonem č. 101/2000 Sb., o ochraně osobních údajů a od roku 2018 novým Obecným nařízením o ochraně osobních údajů.
Dynamická IP adresa osobním údajem? Ano i ne.
23.11.2016
Nezařazené
Comments Off on Dynamická IP adresa osobním údajem? Ano i ne.
Jaroslav Tajbr
Z nedávného rozsudku Soudního dvora EU vyplývá, že dynamická IP adresa bude ve většině případů považována za osobní údaj. Příslušnou kauzu odstartovala to žaloba německého občana Patricka Breyera, který se domáhal u německých soudů, aby Německo přestalo uchovávat jeho IP adresy, které byly získány během jeho „surfování“ po internetových stránkách německých orgánů. Protože však v této souvislosti neexistuje jednotný výklad práva EU, německé soudy byly ale nuceny přerušit řízení a položily předběžnou otázku Soudnímu dvoru EU.
Rozsudkem ze dne 19. 10.2016 Soudní dvůr odpověděl, že dynamická IP adresa, kterou provozovatel internetových stránek (v tomto případě německé orgány) uchovává v souvislosti s přístupem osoby na jeho internetovou stránku, která je veřejně přístupná, představuje pro provozovatele osobní údaj. Ale je tomu tak pouze v případě, kdy má provozovatel k dispozici právní prostředky, které by mu umožnily nechat návštěvníka internetové stránky identifikovat na základě dalších informací, které má v držení například poskytovatel internetového připojení. Soudní dvůr také dodal, že takové právní prostředky v Německu existují a to nejen díky poskytovateli internetového připojení ale také například v podobě orgánů státní správy řešící kybernetické útoky. V této souvislosti také Soudní dvůr také připomněl, že zpracovávání osobních údajů je dle unijního práva zákonné jen tehdy, je-li nezbytné pro naplnění oprávněných zájmů správce, kterému jsou údaje sdělovány a to také pouze za podmínky, že nepřevyšují zájem nebo základní svobody subjektu údajů.
Do budoucna tedy ti, kdo ukládají IP adresy uživatelů budou s největší pravděpodobností muset s těmito daty leckdy zacházet jako s osobním údajem. To pro Českou republiku znamená mimo jiné znamená dodržovat ve vztahu k těmto údajům všechny povinnosti dané zákonem č. 101/2000 Sb., o ochraně osobních údajů a od roku 2018 novým Obecným nařízením o ochraně osobních údajů.