Soudní dvůr EU vynesl začátkem července 2016 poměrně zásadní rozsudek týkající se odpovědnosti provozovatelů tržnic za porušování práv z průmyslového vlastnictví subjekty, které v tržnici obchodují. Zbystřit by však měly i provozovatelů obchodních domů. Rozhodnutí zřejmě celkem usnadní vlastníkům práv ochranu před prodejem padělků.
O co šlo. Společnost DELTA CENTER byla dlouhé roky nájemcem a provozovatelem Pražské tržnice v Holešovicích, kterou jí pronajímalo Hlavní město Praha. DELTA CENTER pak uzavírala s jednotlivými obchodníky podnájemní smlouvy na stánky a místa, na nichž stánky mohly stát. Někteří obchodníci však svá prodejní místa zneužívali k prodeji padělaného zboží.
Skupina podnikatelů, vyrábějících a distribuujících výrobky chráněné ochrannými známkami, se po zjištění, že jsou v Pražské tržnici prodávány padělky jejich výrobků, domáhala u českých soudů opatření k nápravě podle zákona o vymáhání práv z průmyslového vlastnictví (který je implementací IP Enforcement Directive). Podle tohoto předpisu se lze domáhat zdržení se závadného jednání a odstranění následků tohoto jednání nejen po samotném porušiteli práv z průmyslového vlastnictví, ale také po každém, jehož prostředky či služby jsou užívány třetími osobami k porušování těchto práv.
Dotčení podnikatelé mimo jiné navrhovali, aby byly společnosti DELTA CENTER uloženy jisté povinnosti týkající se možnosti uzavírání nebo prodlužování podnájemních smluv s porušovateli práv duševního či průmyslového vlastnictví a jejich ukončování. Spor se dostal až k Nejvyššímu soudu ČR. Ten se obrátil s předběžnou otázkou na Soudní dvůr EU, protože správné posouzení případu vyžadovalo výklad výše uvedené evropské směrnice.
Soudní dvůr EU dal vlastníkům práv za pravdu a konstatoval, že subjekt, který poskytuje třetím osobám službu spočívající v pronajímání ploch na tržišti, díky níž mají tyto třetí osoby na toto tržiště přístup a nabízejí na něm k prodeji padělky výrobků chráněných ochrannými známkami, musí být kvalifikován jako „prostředník, jehož služby jsou užívány třetími osobami k porušování práva z průmyslového vlastnictví“ ve smyslu směrnice. Dále Soudní dvůr EU uvedl, že není rozhodné, jestli se poskytování prodejních míst týká on-line tržiště nebo reálného tržiště, jako je tržnice. Z dané směrnice (ani ze zákona) totiž nikterak nevyplývá, že by se dané ustanovení vztahovalo pouze na elektronický obchod. To umožnilo Soudnímu dvoru EU navázat na svůj dřívější judikát ve věci L’Oréal, kde vymezil i základní povahu případných soudních zákazů. Soudní zákazy musejí být podle něj spravedlivé a přiměřené. Nesmějí tedy být nadměrně nákladné ani nesmějí vytvářet překážky právně dovolenému obchodu. Rovněž nelze po prostředníkovi požadovat, aby nad svými zákazníky (v tomto případě trhovci) vykonával obecný a soustavný dohled. Prostředník, tedy provozovatel obchodního místa, může být veřejnou mocí donucen k přijetí opatření, která přispějí k zamezení dalšího porušování práv průmyslového vlastnictví třetími subjekty / nájemci.
Přestože si na výsledek původního sporu s nájemcem Pražské tržnice musíme ještě počkat, již nyní můžeme považovat rozhodnutí Soudního dvora EU za přelomové. Jasně totiž deklaruje, že se držitelé práv mohou domáhat opatření k nápravě po provozovatelích tržnic. Provozovatelé tržnic si budou muset dávat mnohem větší pozor na to, s kým uzavírají smlouvy o nájmu či podnájmu a komu je prodlužují.
Nicméně nejen provozovatelé tržnic a internetové obchody by se měly mít na pozoru. Výklad Soudního dvora EU nám napovídá, že se ustanovení směrnice a tím i zákona zřejmě vztahuje na každého provozovatele obchodního místa. Tedy nejspíše i na kamenné obchodní domy pronajímající obchodní plochu jiným subjektům ke komerčním účelům. A v minulosti se ne zřídka stávalo, že padělky byly objeveny i v kamenných obchodních domech. I provozovatelům obchodních center lze tak doporučit, aby provedli důkladnou revizi svých nájemních smluv a zároveň si nastavili procesy týkající se vztahů s případně usvědčenými prodejci padělků.
Je pronajímatel obchodních prostor odpovědný za své nájemce?
16.7.2016
Nezařazené
No Comments
Jaroslav Tajbr
Soudní dvůr EU vynesl začátkem července 2016 poměrně zásadní rozsudek týkající se odpovědnosti provozovatelů tržnic za porušování práv z průmyslového vlastnictví subjekty, které v tržnici obchodují. Zbystřit by však měly i provozovatelů obchodních domů. Rozhodnutí zřejmě celkem usnadní vlastníkům práv ochranu před prodejem padělků.
O co šlo. Společnost DELTA CENTER byla dlouhé roky nájemcem a provozovatelem Pražské tržnice v Holešovicích, kterou jí pronajímalo Hlavní město Praha. DELTA CENTER pak uzavírala s jednotlivými obchodníky podnájemní smlouvy na stánky a místa, na nichž stánky mohly stát. Někteří obchodníci však svá prodejní místa zneužívali k prodeji padělaného zboží.
Skupina podnikatelů, vyrábějících a distribuujících výrobky chráněné ochrannými známkami, se po zjištění, že jsou v Pražské tržnici prodávány padělky jejich výrobků, domáhala u českých soudů opatření k nápravě podle zákona o vymáhání práv z průmyslového vlastnictví (který je implementací IP Enforcement Directive). Podle tohoto předpisu se lze domáhat zdržení se závadného jednání a odstranění následků tohoto jednání nejen po samotném porušiteli práv z průmyslového vlastnictví, ale také po každém, jehož prostředky či služby jsou užívány třetími osobami k porušování těchto práv.
Dotčení podnikatelé mimo jiné navrhovali, aby byly společnosti DELTA CENTER uloženy jisté povinnosti týkající se možnosti uzavírání nebo prodlužování podnájemních smluv s porušovateli práv duševního či průmyslového vlastnictví a jejich ukončování. Spor se dostal až k Nejvyššímu soudu ČR. Ten se obrátil s předběžnou otázkou na Soudní dvůr EU, protože správné posouzení případu vyžadovalo výklad výše uvedené evropské směrnice.
Soudní dvůr EU dal vlastníkům práv za pravdu a konstatoval, že subjekt, který poskytuje třetím osobám službu spočívající v pronajímání ploch na tržišti, díky níž mají tyto třetí osoby na toto tržiště přístup a nabízejí na něm k prodeji padělky výrobků chráněných ochrannými známkami, musí být kvalifikován jako „prostředník, jehož služby jsou užívány třetími osobami k porušování práva z průmyslového vlastnictví“ ve smyslu směrnice. Dále Soudní dvůr EU uvedl, že není rozhodné, jestli se poskytování prodejních míst týká on-line tržiště nebo reálného tržiště, jako je tržnice. Z dané směrnice (ani ze zákona) totiž nikterak nevyplývá, že by se dané ustanovení vztahovalo pouze na elektronický obchod. To umožnilo Soudnímu dvoru EU navázat na svůj dřívější judikát ve věci L’Oréal, kde vymezil i základní povahu případných soudních zákazů. Soudní zákazy musejí být podle něj spravedlivé a přiměřené. Nesmějí tedy být nadměrně nákladné ani nesmějí vytvářet překážky právně dovolenému obchodu. Rovněž nelze po prostředníkovi požadovat, aby nad svými zákazníky (v tomto případě trhovci) vykonával obecný a soustavný dohled. Prostředník, tedy provozovatel obchodního místa, může být veřejnou mocí donucen k přijetí opatření, která přispějí k zamezení dalšího porušování práv průmyslového vlastnictví třetími subjekty / nájemci.
Přestože si na výsledek původního sporu s nájemcem Pražské tržnice musíme ještě počkat, již nyní můžeme považovat rozhodnutí Soudního dvora EU za přelomové. Jasně totiž deklaruje, že se držitelé práv mohou domáhat opatření k nápravě po provozovatelích tržnic. Provozovatelé tržnic si budou muset dávat mnohem větší pozor na to, s kým uzavírají smlouvy o nájmu či podnájmu a komu je prodlužují.
Nicméně nejen provozovatelé tržnic a internetové obchody by se měly mít na pozoru. Výklad Soudního dvora EU nám napovídá, že se ustanovení směrnice a tím i zákona zřejmě vztahuje na každého provozovatele obchodního místa. Tedy nejspíše i na kamenné obchodní domy pronajímající obchodní plochu jiným subjektům ke komerčním účelům. A v minulosti se ne zřídka stávalo, že padělky byly objeveny i v kamenných obchodních domech. I provozovatelům obchodních center lze tak doporučit, aby provedli důkladnou revizi svých nájemních smluv a zároveň si nastavili procesy týkající se vztahů s případně usvědčenými prodejci padělků.