V poslední době se i v České republice začíná rozšiřovat trend využívání kamer v automobilech. Řidiči se tímto krokem snaží zejména předcházet případným nepříjemnostem, které mohou vyvstat v souvislosti s dopravní nehodou a následným dokazováním vlastní neviny. Tato kamera zpravidla zabírá výhled z předního okna a přispívá k usvědčení či dopadení pachatele dopravní nehody, proti kterému pak podle okolností může být zahájeno přestupkové, v závažných případech i trestní řízení. Je však otázkou, nakolik toto trvalé monitorování okolí zasahuje do soukromí těch osob, které jsou natáčeny bez poskytnutí souhlasu, a zda je takové natáčení vůbec v souladu se zákonem.
V České republice jsou osobní údaje všech fyzických i právnických osob chráněny zákonem č. 101/2000 Sb., o ochraně osobních údajů, na jehož dodržování dohlíží Úřad pro ochranu osobních údajů. Ten se v nedávné době zabýval právě otázkou kamer v motorovém vozidle, přičemž dospěl k závěru, že v případě, kdy pořízené záznamy budou obsahovat i informace vztahující se k určeným či určitelným fyzickým osobám v souvislosti s určitým jednáním či událostí, se bude jednat o zpracování osobních údajů. Provoz kamery tudíž musí být s tímto zákonem v souladu, proto musí její provozovatel dodržovat určité povinnosti, nechce-li se dopustit protiprávního jednání. Provozovatel si musí předně uvědomit, že kamerový záznam má sloužit jako důkazní materiál v případě dopravní nehody, které byl provozovatel přímo či nepřímo účasten. Lze tedy kamerový záznam poskytnout Policii ČR v souvislosti s vyšetřováním dopravní nehody, následně soudu v trestním nebo správnímu orgánu ve správním řízení, pojišťovně pro likvidaci pojistné události či soudu v případě vymáhání náhrady škody, apod. Naopak zveřejňování videí s identifikovatelnými subjekty (postačí např. i registrační značky vozů) na internetových stránkách, např. na kanále YouTube, které je poměrně populární, v souladu se zákonem není. Běžná doba pro uchování záznamu by neměla překročit dva dny, např. použitím časové smyčky. To se samozřejmě nevztahuje na ty nahrávky, které mohou plnit roli důkazního materiálu, viz výše.
Souhlas nahrávaných osob není nutný za předpokladu, že výsledná nahrávka bude po dvou dnech buď smazána, nebo použita pouze pro účely výše uvedené. Provozovatel kamery má nicméně nadále vůči tomuto subjektu informační povinnost o existenci záznamu, kterou musí splnit nejpozději ve chvíli, kdy je nahrávka za výše uvedeným účelem skutečně použita.
Používání kamery v motorovém vozidle je tedy legální, pokud k němu dochází za účelem ochrany majetku nebo práv provozovatele či třetích osob. Naopak zveřejňování těchto nahrávek pouze pro zábavu či dokonce zveřejňování osobních údajů neurčitému okruhu osob je problém.
Provozování kamery v motorovém vozidle
13.6.2016
Nezařazené
No Comments
Jaroslav Tajbr
V poslední době se i v České republice začíná rozšiřovat trend využívání kamer v automobilech. Řidiči se tímto krokem snaží zejména předcházet případným nepříjemnostem, které mohou vyvstat v souvislosti s dopravní nehodou a následným dokazováním vlastní neviny. Tato kamera zpravidla zabírá výhled z předního okna a přispívá k usvědčení či dopadení pachatele dopravní nehody, proti kterému pak podle okolností může být zahájeno přestupkové, v závažných případech i trestní řízení. Je však otázkou, nakolik toto trvalé monitorování okolí zasahuje do soukromí těch osob, které jsou natáčeny bez poskytnutí souhlasu, a zda je takové natáčení vůbec v souladu se zákonem.
V České republice jsou osobní údaje všech fyzických i právnických osob chráněny zákonem č. 101/2000 Sb., o ochraně osobních údajů, na jehož dodržování dohlíží Úřad pro ochranu osobních údajů. Ten se v nedávné době zabýval právě otázkou kamer v motorovém vozidle, přičemž dospěl k závěru, že v případě, kdy pořízené záznamy budou obsahovat i informace vztahující se k určeným či určitelným fyzickým osobám v souvislosti s určitým jednáním či událostí, se bude jednat o zpracování osobních údajů. Provoz kamery tudíž musí být s tímto zákonem v souladu, proto musí její provozovatel dodržovat určité povinnosti, nechce-li se dopustit protiprávního jednání. Provozovatel si musí předně uvědomit, že kamerový záznam má sloužit jako důkazní materiál v případě dopravní nehody, které byl provozovatel přímo či nepřímo účasten. Lze tedy kamerový záznam poskytnout Policii ČR v souvislosti s vyšetřováním dopravní nehody, následně soudu v trestním nebo správnímu orgánu ve správním řízení, pojišťovně pro likvidaci pojistné události či soudu v případě vymáhání náhrady škody, apod. Naopak zveřejňování videí s identifikovatelnými subjekty (postačí např. i registrační značky vozů) na internetových stránkách, např. na kanále YouTube, které je poměrně populární, v souladu se zákonem není. Běžná doba pro uchování záznamu by neměla překročit dva dny, např. použitím časové smyčky. To se samozřejmě nevztahuje na ty nahrávky, které mohou plnit roli důkazního materiálu, viz výše.
Souhlas nahrávaných osob není nutný za předpokladu, že výsledná nahrávka bude po dvou dnech buď smazána, nebo použita pouze pro účely výše uvedené. Provozovatel kamery má nicméně nadále vůči tomuto subjektu informační povinnost o existenci záznamu, kterou musí splnit nejpozději ve chvíli, kdy je nahrávka za výše uvedeným účelem skutečně použita.
Používání kamery v motorovém vozidle je tedy legální, pokud k němu dochází za účelem ochrany majetku nebo práv provozovatele či třetích osob. Naopak zveřejňování těchto nahrávek pouze pro zábavu či dokonce zveřejňování osobních údajů neurčitému okruhu osob je problém.